Hráli jsme s týmy, se kterými se v lize běžně nepotkáváme (kromě týmu z Holic). Kdy se nám poštěstí vyzvat hokejisty libereckých Tygrů, tým z Karviné, České Lípy či Prahy?! Jelikož do play-off postupovaly jenom dva nejlepší celky z každé skupiny, věděli jsme, že by byl spíš zázrak, kdybychom postoupili, ale zbraně jsme nesložili. V sobotu večer ale už bylo jasné, že zázrak se nekoná.

Co se týče hry, tak víme, že máme velké mezery v individuálních dovednostech, ale zato již dokážeme sehrát i nějakou tu útočnou kombinaci. Dokážeme si vytvořit gólové šance, ale jistota jejich proměňování nám zatím chybí! Dokážeme sebrat míček, ale chybí nám individuální dovednost přejít s ním přes protihráče! Toto je jenom zlomek z toho všeho, co nám turnaj ukázal!

Jmenovitě bych chtěla poděkovat klukům z útoku: Matymu, Fandovi, Včeldovi, Filipovi, Pepčovi, Čendovi, Domčovi a Kryštofovi za pět odmakaných, bojovných a krásných zápasů.

Rozhodně děkuji také klukům z obrany: Fandovi, Filipovi, Matoušovi, Bráškovi a jedné odvážné slečně Elen za obrovskou podporu, se kterou před bránou odráželi ataky soupeřů.

Poděkování největší, nakonec, jako třešničku na dortu si od nás odnáší náš brankář Šimon Bartoš. Ten svými parádními zákroky držel celý tým nad vodou!

Děkujeme rodičům, kteří přijeli fandit. Mé osobní poděkování patří trenérskému kolegovi Martinu Kopeckému, který se mnou jde do všech výzev i přesto, že spolu běžně netrénujeme...

Takže kluci a Elen, opět díky za jeden parádní víkend... a o tom, jak jsme stíhali v policejním autě odcizený telefon zase v dalším článku!