Už od sobotního rána to ve Sportovní hale hučelo jako v úle. Tribuny byly zaplněny skoro do posledního místa. Aby taky ne, když Draky reprezentovalo více než 30 malých florbalistů. Bylo tam tolik lidí, že jsem se tam ve své plachosti raději moc nedíval. Tak velký počet hráčů jsme rozdělili do 3 týmů. Jeden čistě jedenáctkový, jeden desítkový a jeden smíšený, kde si odbyla svou premiéru řada nových hráčů. Já mohu zodpovědně referovat o týmu U10, u kterého jsem byl celou dobu přítomen. 

Po rozcvičce a týmové poradě nás čekal první soupeř z Náchoda. Snad to bylo přemírou snahy, že jsme při svých výpadech zapomínali na zadní vrátka. Možná to bylo tou kyselkou, co tam mají, ale na každý pád jsme byli na jejich dlouhány krátcí. V druhém zápase jsme se utkali s Hradcem Králové a podařilo se nám svou bilanci trochu vylepšit. Ani tentokrát to sice na vítězství nestačilo, ale Kuba s Mirkem vstřelili své první branky, takže radost byla veliká. 

S třetím soupeřem z Nového Města jsme dlouho drželi krok, nakonec jsme ale padli. Na naše zápasy zavítal sám dračí šéftrenér Jarda Marks a já jsem měl tu čest s ním několikrát pohovořit. Šikovné, běhavé, talentované - ano, mohu potvrdit, že to, co se šeptalo, je pravda. Na adresu dětí zazněly mnohé pochvaly. A já? Já jsem dostal několik cenných rad do dalšího trénování. Budou se hodit. 

Do následujících bojů jsme zkusili pozměnit sestavu a střídali 2 obránce a 4 útočné formace. Myslím, že jsme tím byli více kompaktní a hráči měli jasnější představu o svých úkolech. Musím tady pochválit dvě pevné skály, o které se rozbíjely pravidelně soupeřovy ataky – Denisku a Lukyho. Na poslední 2 zápasy se v brance činila Štěpa, v útoku se tak mohlo objevit duo Alex-Alex. Highlightem turnaje vyhlašuji Mirkův druhý gól bekhendem, který zaskočil trochu i samotného střelce. 

Sice se nám nepodařilo ochutnat pocit vítězství, ač by si to skvělé publikum zasloužilo, ale náš první útok pracoval neúnavně. Jáchym s Maxem vystřelili několik nadějných projektilů a Max statečně přestál zásah do oka. Maty s Auri naběhali dlouhé kilometry, ale přesná čísla ještě nemáme. Nálada v týmu byla dobrá, i když v závěru byli všichni trochu unavení. Poctivě se vydali ze všech sil na hřišti, také běhali na tribuny sdílet zážitky se svými nejbližšími. Časové vytížení mi nedovolilo sledovat zápasy ostatních týmů, potkávali jsme se jen v šatně, ale vypadali, že i oni si turnaj náramně užili. 

Po odehrání posledního zápasu jsme se dozvěděli smutnou novinu. Pracovní povinnosti nedovolí s týmem pokračovat našemu trenérovi Liborovi. Libor se věnoval dětem 4 roky a byl mnohým průvodcem při prvních krůčcích ve florbale. Je za ním neskutečné množství práce a podílel se na výchově mnoha talentů. My, trenéři, budeme postrádat jeho nezdolnou energii a leží před námi úkol pokračovat v jeho úsilí. Emotivní rozlučka ukázala sílu, s jakou byl Libor s týmem spjat. Já věřím, že to pouto se natrvalo nepřetrhne a Libor se k nám jednou vrátí. Já i děti se na ten den budeme těšit. Díky, trenére!