Jenže, to by nebylo to puberťácké nadšení, aby nás neukecali. Tak dlouho se domlouvali společně, až přišli s jasným konkrétním návrhem řešení a již rovnou připravenými odpověďmi na naše potenciální otázky. No a v tuto chvíli zvítězili emoce – tzn. nadšení pro stejnou věc a byli jsme domluveni.

„Elen a její chlapci“ jak jsme pracovně nazvali náš Nisa Dream Team se kompletně organizoval sám. Já a kolega Martin jsme nejeli jako trenéři, ale nazvali jsme se jako dospělí dohled či doprovod. Pomohli jsme s technicko-organizačními věcmi, to je pravda, ale hra byla komplet v režii hráčů.

No a jak dopadli? V dorostenecké kategorii, s většinou kluků věku teprve straších žáků, jsme dokázali jeden zápas vyhrát a vstřelit osm gólů. Síly jsme měli ještě na jednoho soupeře ve skupině, ale to jsme prohráli souboj se svými vlastními mentálními schopnostmi – prostě první zápasy turnaje nám již dlouhodobě nejdou… Hodnocení hry z pozice „technické podpory“ je takovéto: viděli jsme bojovné kluky a holku, kteří nevynechali jediný souboj. Ve všech zápasech šli do hry na plno. Paradoxně nejvíc jsme si užívali zápas, kdy jsme sice prohrávali 1:6, ale ani za tohoto stavu nikdo nepolevil v osobních soubojích. Za aktivitu a houževnatost teda fakt palec nahoru. Nesmíme opomenout zmínit jmenovitě výkon našeho gólmana Šimona Bartoše, protože ten nás držel nad vodou po celou dobu.

A co se týče aktivit mimo hřiště? Zkusím udělat výčet: zábava, masáže (ano, ano i to někteří zažili), nextbike po městě, koupačka v aquaparku, turistická procházka městem, vyšetřovačka ztracených věcí (neúspěšně), klábosení do noci, gurmánské zážitky (v tomhle věku nedělají nic jiného, než žerou – promiňte mi ten výraz). Takže vlastně spousta nepřenositelných věcí, kvůli kterým všichni tyto turnaje milujeme. Kdo nezažije na vlastní kůži, nepochopí.

Za krásné společné zážitky děkujeme jmenovitě: Šimonovi, Filipovi, Bráškovi, Fandovi D., Matějovi, Martinovi, Matymu, Fandovi M., Burákovi, Matesovi, Pepovi, Kryštofovi a Elen. Zdravíme domů Dominika, který si před turnajem zlomil nohu.

Velký dík patří také rodičům, kteří nám přijeli zafandit a podpořit nás.

Markéta a Martin